Život bez lásky, štěstí a dobrejch lidí je jako černá díra ve všemocném vesmíru, je obrovská, hrozivá, temná, pohlcuje hmotu. Je to rozšklebený chřtán. Je plný prázdnoty, ničeho, všechno je utlačováno děsivou hmotností, tuny smutku jsou skryty tajuplnou černotou. Nicota vládne všemu, rozprostírá se od nekonečna k nekonečnu, je bez konce. Jde ruku v ruce s palčivou bolestí. Láska je slunce, optimistické světlo, které vyzařuje obrovskou pozitivní energii. Jeho silná jasná záře nachází cestu z temnoty, životodárné teplo plaší nicotu. Usměvavé paprsky jsou vytoužené polibky. Láska je všemocná, rozprostírá klid v duši, rozesmívá ústa, zapaluje hvězdičky v očích, jejichž třpyt znamená život.
Láska k bližnímu svému, ke hmotné věci i nehmotné vzpomínce je štěstí…
Víte jaký je rozdíl mezi malým chlapcem a dospělým mužem???
Jen ve velikosti jeho autíček
A do této skupiny nadšenců patřím i já. Tohle je můj (vlastně v techničáku je napsaný jméno táty, ale takhle to zní líp) miláček. Není vyšperkovaný jako káry, které jsou vidět na tuningovém srazu, a bohužel není ani, jak prohlásila sousedka, ve stavu jako by právě vyjel z mototechny, ale mam ho rád a vězte, že minulé tři roky, co je náš, nikdy nevypadal lépe než teď, jak je na fotkách.
2000
V srpnu roku 2000 po krátkém hledání táta koupil tohoto červeného formana 135 L.
Továrnu v Mladé Boleslavi opustil v únoru 1992. Jeho
stav nebyl nic extra, ale pod vlivem silnějších okolností - stavu peněženky -
nebyl výběr příliš těžký. Jenže znáte to, máte něco nového a jste jako
slepí k jeho vadám. Ovšem nesmím být až tak kritický; škodovka jela dobře, nic
neupadlo, kapaliny netekly. Co na tom, že interiér nebyl výstavní, karosérii
jsem umýval asi pětkrát, než konečně forman ztratil béžový nádech od doslava
přilepeného písku, a poté, co prosvitla červená, se objevily rezavé puchýře:
Hlavní bylo, že konečně máme auto
Interiér jsem dával dohromady asi rok. Po této době byly všechny plasty na svém místě a dokonce umyté. Zaplať Bůh za vrakoviště. A vyhrál jsem výměnu oleje grátis ve značkovém servisu. Na vrakovišti se také pořídila nová rezerva značky Firestone (!).
2001
Nejlepší ovšem bylo, že mi dali řidičák (proč všichni lidi kolem mě udělali testy na plný počet bodů a já měl "jenom" 63 ?) a já s autem, které mě naučilo tolik nových věcí, mohl konečně beztrestně vyrazit. Ouha, spojka prokluzuje a zabírá, jak se jí zachce, a řazení je úplně něco jiného než u "autoškolový" felicie. Skákal jsem s formanem statečně, měl se mnou trpělivost... A od června 2001 ji má se mnou dodnes, můj kámoš.
2002
V tomto technickém stavu forman spolehlivě jezdil ještě rok. Mezitím byl chudák průběžně hýčkán: dostal poklice, přední zástěrky, analogové autorádio z naší bejvalý "stopětky", anténu dozadu na střechu a reproduktory z počítače. Asi teď koukáte, co jsem to tam udělal, ale vše to bylo o ceně, a taky asi neuvěříte, jak skvěle ty reproduktory hrajou, jsou moje chlouba; na středobasový 10W a taky 10W výškový akustický zářiče nedam dopustit. Abychom nikdy nepřijeli pozdě, vyrobil jsem digitální hodiny na palubku. Jsou ze starých digitálek od čongů podsvětlené dvěma zelenýma LED diodama. Pro bezpečnost přibylo třetí brzdové světýlko. Taky jsem nám upravil klakson. Ve sklepě jsem vyhrabal jeden starší, rezavý kousek ještě ze Škody 105 L. Nikdy bych nevěřil, kolik práce je donutit klakson vyluzovat nějaké zvuky, natož troubit. Ale povedlo se a od té doby s formanem jezdí klaksony dva!
Po Vánocích nám upadl výfuk a auto asi dva měsíce čekalo na nový. Nakonec jsem sehnal všechny tři díly opravdu levně, že to překvapilo i mámu. Ta ovšem stejně nadávala, že auto žádá další a další peníze, protože od té doby naše škodovka začala navštěvovat servis pravidelně. Nejprve dostala nové spojkové obložení a přítlačák, manžety kloubů na přední nápravě, bylo namazáno řízení a seřízen karburátor, předstih a samozřejmě vůle ventilů. A ještě se měnily zadní gumy, nebyly nový, ty kámoš sundal ze svýho favorita a chtěl je vyhodit, ale proti těm našim "slickům" byly perfektní. Bratranec je automechanik a v té době pracoval u jednoho živnostníka v děsný díře. Auto dostal podruhé do ruky, když začal téct brzdový válec, namontoval nový a ještě měnil zadní tlumiče, taky jedna perlička: ten levý se mu po vymontování rozpadl v rukách... Jirka teď dělá ve značkovém servisu Škoda, tak s další údržbou kombíka byl opět na rok pokoj. Jirko, tímto Ti děkuju ! ! !
No a já jsem začal o prázdninách brousit a kytovat. V životě jsem to ani neviděl, ale formánek si při mé práci spokojeně pobrukoval a to mě uklidňovalo. Po dvou dnech auto vypadalo, jako by mělo neštovice. Pořádně jsem se zapotil, když jsem opravoval dirku, která se objevila v pravém prahu. Mrška jedna dvaceticentimetrová. Plácel jsem to kytem se skelnýma vláknama, natíral antirezinem a pak to stříknul originálním sprejem. Dopadlo to bravurně, nechci si moc věřit, ale přímo skvěle, báječně. Byl jsem nadšen. Následovaly úpravy, nechci mít auto stejný jako každý druhý. Ale nebyly finance. Začalo to znakama z fábie, jež mi přines kamarád ze servisu, kde byl na praxi, pokračovalo přední hokejkou, kterou jsem našel při jedné vyjížďce na kole (mimochodem na něm jezdím dost a opravdu rychle). Koncovka výfuku je z nějaké hliníkové trubky. Vše skončilo u proužků na nárazníkách, je to decentní, mně se líbí nárazníky v barvě, jenže by se to loupalo a od profíků je to drahý. I u linek jsem měl strach, ale zatím drží a je to rok (ťuk, ťuk). Místo předních mlhovek si forman zasloužil alespoň bílé reflexní bezpečnostní samolepky.
No a druhý den, co jsem dokončil svůj "majinkej tuning", takhle vezu
babičku na pohřeb (to je ironie) a... ...bum! Ouha transit: Řidič měl pochopení
a policajty jsme nevolali, taky to neměl ani škráblý, naštěstí. Formánek přišel
o pravý světlomet a měl pomačkanej blatník. Kapota i nárazník, ten, co jsem si
hezky upravil, vydržely. A já? Byl jsem relativně v poho, přišlo to na mě, až
když jsem o hodinu později málem brzdil o octavii
Prostě ten nový
brzdový válec fungoval hůř než ten starý. Nevěřili byste, že v dnešní době se dá
najít levný klempíř a reklamace byla taky úspěšná. Celkem mě tahle zkušenost
vyšla na celý dva tisíce, což je pro mě hotový jmění.
2003
Tak plynul čas a já se dostávám do roku 2003. Po zimě vládu přebírá jaro,
odevšad se line vůně květů a ptáčci zpívají. I náš forman rozkvetl, pohled na
něj byl ale poněkud smutný. Stejně jako příroda i rez je všemocný. Auto trpělo a
já trpěl s ním. Ale nebyl čas něco s tím dělat, všichni mají své problémy.
Škodovka rez a mě čekala maturita. Občas, výjimečně, mě forman vezl do školy.
Kluci říkali: "Je jedno, jak to vypadá, hlavně, že to jezdí", jenže v tom byl
háček, forman i přes veškerou mou lásku lenivěl, nepomáhaly domluvy, prosby, ba
ani hrozby. A brzdy vadly jako sousedovic meruňka na zahrádce. S autem zase až
tak moc často nejezdíme, proto mě ani nepřekvapilo, že forman po jedné výjimečně
dlouhé projížďce jezdil jako malý kulový blesk. Táhl slušně od spoda a v otáčkách
si liboval. Při ostřejším rozjezdu mi říkával: "Jo, kámo, jsem jen
trochu zlenivělej, jen mě protáhni a já pofrčim". Akorát startování ve
vedru bylo trošičku obtížnější, jak plynul čas, třináctistovka chcípala častěji a
někdy i za jízdy
Teplotu venku i vevnitř měříme pilkou na
železo zkráceným digitálním teploměrem nad vnitřním zrcátkem v místě pro
originální hodiny. Je podsvětlen jednou zelenou LED. Zkoušku dospělosti jsem
zvládnul perfektně. Z formana zmizelo analogový rádio, na jehož místo se
nastěhoval od kámoše koupenej digitál. Má spálenej jeden přední kanál, proto mám
ty svý desetiwattový broučky napojený na zadní výstupy, dozadu jsem přes výhybku
prvního řádu (zní to hezky technicky, ale je to obyčejný elektrolytický
kondenzátor zapojený sériově) sériově na jediný přední kanál připojil dva 3W
reproduktory vybrakované z rozhlasu po drátě. A hraje to suprově ! ! ! Lépe než
naše Hi-fi věž doma, každý si nás hned všimne - jsme prostě nepřeslechnutelní!
Akorát když vezu mámu a babičku, rádio v otáčkách přes
3000 min-1 (chtěl jsem napsat: když ručička otáčkoměru překročí 3000,
ale ručička stávkuje a nedá si říct) není slyšet.
A nastalo kraťoučké loučení,
autíčko si vzal do parády pan mechanik. Namontoval nové pakny, prasátka a
kotouče, odvzdušnil brzdy. Vyčistil karburátor a seřídil geometrii přední
nápravy. Přední disky byly obuty do slušivých nových matadorek MP 8. Mezitím,
protože jsem měl stejně čas, páč kolo bylo taky v servisu na výměnu misek
ložiska zadního náboje, jsem vyráběl novou tvář, jako překvapení až se Formánek
vrátí. Vlastně převládaly praktické důvody, ve vedru potřeboval motor více
vzduchu, moc se potil. Tak jsem řezal brousil kytoval, stříkal plničem a
autolakem. Doufal jsem, že se nová maska bude škodovce líbit. Formánek už zase startuje!
Byly první dojmy po návratu. Taky báječně jezdí! Namontoval jsem masku,
parádička! Ovšem byla trochu lesklejší. No já už jsem se nevydržel nečinně dívat
na opět rezavějící blatníky, prahy, dveře (...) a zopakoval jsem si proceduru
z minulého léta. Formánek si jen lebedí, zkušenosti jsou znát ! ! ! Ale to nám
nestačilo. To nás neuspokojilo. Autíčko chtělo víc, mějte to srdce mu odmítnout.
Proto jsem navštívil jeden moc šikovný obchod a koupil kosmetický přípravek,
který prý vyhlazuje vrásky, tedy lehké škrábance. Večer dostala škodovka
osvěžující koupel, a protože nám i nebe chtělo pomoci, tak i vydatnou sprchu.
Nebylo pomoci, proto jsem hýčkání svého miláčka nechal na druhý den. Vstával
jsem časně. Auto už se těšilo. Popadl jsem "Tempo" a drbal formánka a drbal.
Celou dobu jsem proklínal toho chlápka, který vynalez krouživé pohyby. S flanelovým
hadrem jsme společně dílko dokončili. Super! Paráda! Nádhera! Až mě
bolí oči, jak se ta červená Apollo (mimochodem barva za příplatek) leskne, blyští
! ! ! Forman září ulicí ! ! ! To je nádhera, ani nepotřebujeme zrcadlo ! ! ! Už
jste někdy slyšeli auto, jak si spokojeně, jako kotě, přede ? ! ?
Maska už tolik nevyniká, teď se leskne všechno ! ! !
To nám to ale sluší, tedy formanovi to děsně moc sekne. Tak jsme se vzali za ručičku, on mi podal volant, a jeli jsme se fotit do Modřan...
2004
Rok se s rokem sešel a my jsme zrovna byli nakoupit betonové dlaždice. Hezky
jsem je naskládal do kufru a vydal se směr domov. Ouvej, hops.. v zatáčce to
nějak nesedí! Nebyly to vyjeté koleje ani, jak mě napadlo, uvolněné kolo, jenom
jsme obyčejně píchli. Stalo se mi to poprvé (!), ale vykládání těch dlaždic mě
vážně nebavilo. Proč musí fungovat zákon schválnosti... A tak autíčko dostalo
nové pneumatiky i na zadní kola (opět Matador MP 8).
Další zážitek mám, když jsem odvážel na Strahov ledničku. Popojíždím si to po
nábřeží v koloně a koukám, jak se zvedá ručička teploměru. Říkám si, jak jsem
v pohodě, a mačkám tlačítko, které přemosťuje termospínač, aby se pustil větrák na
chladiči. Ale ručička ne a ne klesnout. Podíval jsem se pod kapotu a větrák nic.
No nebudu to natahovat, naštěstí jsem dojel, ale při bližší prohlídce bylo
jasný, že motor větráku je špatný a chladič je prorezlý skrz naskrz. Nedalo se
nic dělat, rozbil jsem prasátko a vydal se na nákupy. Výměna chladiče je prý tak
na dvě hodiny, no nevím, já to dělal skoro den a půl a to si myslím, že jsem
manuálně celkem schopný. Vůbec jsem nepovolil výpustný šroub, potom jsem nemohl
rozdělat hadicové spony, tak přišla na řadu i pilka na železo, a když byl
chladič venku, ukázalo se, že to celé drželo jenom díky plechu, ve kterém je
vsazený větrák, a že i ten má pevnost tvrdšího papíru. Ten den jsem byl ještě
jednou v obchodě pro hadici (vypadaly kupodivu dobře, proto jsem je původně
nekupoval) a na vrakovišti pro ten plech. Děkuju sousedovi za povezení felicií, díky!
Jak závidím lidem, co mají garáž, - na ulici to není zrovna pohodlné a pořád se to musí uklízet (bordeláři
chápou, že je to to nejhorší). Ale vše se v dobré obrátilo a chlazení už je zase
v cajku.
A v létě jsem koupil montážní pěnu a gumoasfalt a ... kdopak už ví, co jsem
dělal? Zaplácával díry v prazích a vše, včetně zadních lemů, přeplácal tou
černou kaší. Je to už krajní řešení, ale opticky asi to nejlepší, co se dalo
udělat.
2005
Čas letí a na začátku pátého roku s dvojkou na počátku se na formánkovi opět
začínají objevovat vrásky (rezavé, bohužel), ale jinak ho vůbec nepoznávám.
Jezdí opravdu dobře
Pobavil jsem se, když jsem vezl kamarádku a vymetl s ní jeden z výstavních
pražských kanálů - nám, co ve formanech a favoritech trávíme část svého života,
to ani nepřijde - jenže ona z té rány málem dostala infarkt, trhlo to s ní a
celá vyděšená se ptala: "Co to bylo?" Holt forman asi není tak lidový automobil
jako Phaeton 
Zdá se mi, že čím horší je karoserie (prahy už skoro nejsou plechové
),
tím lépe Formánek jezdí .
Dneska jsme byli na výletě v Mladé Boleslavi a autíčko se tak těšilo, že uvidí své rodiště,
že upalovalo jako blesk, vlastně výstižněji s kapkami deště o závod. Předevčírem Forman
prošel očistou vnitřní i vnější a teď při cestě bohužel znovu, ale aspoň se pořádně umyly podběhy
. Návštěvu Škoda Auto
muzea můžeme jen doporučit!
Jen tak mimochodem, taky tak často měníte ty pacičky, které vyhazují blinkry při otáčení volantem?!?
Forman PS se zase jednou dostal do servisu, kde mu udělali geometrii předních kol a opravili sytič,
takže už zase startujeme napoprvé a každotýdenní výlety za babičkou do Sedlčan si vychutnáváme,
zvláště po výměně odbublinkovávače (nebo jak se tomu filtru u karburátoru říká), po níž se dá při troše
štěstí předjíždět i do kopce
A spotřeba? No, tak půlku toho najezdíme po městě a zbytek v kopcích a serpentinách středočeského
kraje, žádné dlouhé rovinky ani dálnice a motor si říká o 7 až 9 litrů na 100 km.
Pod stromeček dostal Forman PS letos plastové nástavce prahů, takže jsme měli 25. 12. co dělat, ale sluší mu
.
2006 & 2007
Rok 2006 byl trochu zvláštní, jiný než léta předchozí, kdy jsem trávil spoustu času u auta a opravoval šrámy a dodělával pověstné třešničky na dortu. Tento rok jsem na Formanovi PS neudělal skoro nic, ale nebylo to z lenosti, vše nutné fungovalo, jak mělo, auto díky plastovým prahům vypadalo podstatně líp než minulý podzim. A co jsem k životu potřeboval, to už na autíčku bylo a to, co tam nebylo, by se nevyplatilo tam dávat. Nehledě na to, že některé věci, třeba jako klimatizace, by se ani zkušenějším a šikovnějším kutilům nepovedly. Prostě mi teď autíčko vracelo všechnu tu moji energii, úsilí, čas a fantazii, co jsem mu dával, spolehlivou službou. Hlavně na trase Praha – Plzeň, tam jsme si něco užili (po staré samozřejmě, na dálnice nejsme ani jeden zvědaví, teda jo, na obchvat západočeské metropole, ale ten nám po postavení zpoplatnili – fakt nechápu, co to je za logiku, zpoplatňovat obchvat měst – takže máme opět smůlu). To byly časy, v létě mezi vesnicemi, co to dalo, ve vesničkách a městech samozřejmě 50, no dobře, tachometrových 60 km/ h… :-) Vliv bodového systému byl opravdu poznat, ale na závratnou rychlost 35 km/ h jsme opravdu nervy neměli, a tak jsme plně naloženi a s kolama na střeše tu Felicii do kopce málem doslova vytlačili (a všichni, co s náma jezdí, mohou potvrdit, že se ze zásady na nikoho nelepíme, spíše naopak, držíme si od lépe brzdících strojů pořádný odstup). Ale byly to hezký časy...
Podzim asi nemá cenu řešit, člověk má akorát špatnou náladu, jak se venku kazí počasí a tak.
A těsně před zimou, no víte, jak jsem nadával, když jeden z formaňáků použil v návštěvní knize "silné slovo"... Tak na začátku prosince nějaký zk****** ko*** mi před barákem v půl sedmé večer serval z auta jeden ten laminátový lem a druhý už se mu nepovedlo. Bych toho haj*** nejradši nakopal víte kam. Usekat ruce by takovým lidem měli. Omlouvám se za ty hvězdičky, ale jinak to fakt nešlo. Vy, kteří toto čtete máte k autíčkům vztah, je to vaše životní láska, takže asi chápete, jak mi bylo. Nechápu, jak se někdo může opovážit šáhnout na cizí auto!!! (A co už vůbec nechápu, je, jak se mu to podařilo servat, já měl otevřený dveře, odšroubovaný všechny šroubky, kterými jsem to tam měl přidělaný, a stejně jsem tu půlku lemu nemohl sundat – jsem si řek, že tomu vol*** ten druhý na autě nenechám, jak to tam bylo pečlivě přilepené.) Já to ho**** dostat do ruky, tak ho doma nepoznaj, a že jsem jinak mírumilovný člověk, to mi věřte. Moc prosím věrné čtenáře za odpuštění, vím, slovník není výběrový, ale nemůžu si pomoct, vždyť ty lemy byly vánoční dárek autíčku, a nevydržely mu ani rok :-(
A pod tíhou nezamaskovatelných skutečností se s těžkým srdcem rozhodlo, že se bude shánět nové auto. To přijelo 28. 12. na babiččin svátek (babi mám Tě rád). Forman PS si ještě udělal pár vyjížděk, ale už to nebylo ono. Postupně ztrácel chudák všechny vymoženosti, které jsem mu za ty roky přidělal… Poslední službu udělal, když kamarádovi odstěhoval postel. Chudák, a pak jenom stál smutně na ulici, ani na svém místě nebyl, to už zabralo nové autíčko. Pohled byl na něj smutnej, na kamaráda. A nikdo ho nechtěl. Chudáčka. A tak se mu prvního února léta páně 2007 v jeho 15 letech a jen po 111 tisících kilometrech otevřelo autíčkový nebe. Chudáčku, ať se Ti po těch nebeských silnicích tam krásně jezdí a v nebeských benzinkách ať mají kvalitní benzin za levný peníz! Musím zamáčknout slzičku, jinak tento článek nedopíšu…. Zažili jsme toho hodně, byls moje první auto a na to se nedá zapomenout...
Formánek je od počátku autíčko
sympaticky praktické. Dovezlo nám novou pračku, dvoumetrovou ledničku, na dovolenou
si do něj sedne i pět lidí (kteří sami o sobě váží povolených 450 kilo), na
střeše zaparkují tři kola a v přetékajícím kufru si lebedí mimo jiné i
obrovitánská taška s konzervami. To ovšem není nic, proti tomu, když jsme v sousedovic
favoritu stěhovali velký zahradní betonový krb... Prostě tyhle auta z přelomu
80. a 90. let se povedla, to potvrdí nejeden Čecháček
A takový zůstal až do
svého konce, nenáročný, skromný, pracovitý... Bude se mi a nejen mně stýskat.